Odkaz na Gen Z verzi: Reálné dopady vs. mýty (Gen_Z)

Úvod

Ve veřejné debatě o drogách často vítězí emoce a mýty nad fakty. Prohibiční rétorika šíří představu, že jakákoli liberalizace povede k masové závislosti, nárůstu zločinu a vůbec katastrofickým následkům. Nyní se podívejme na reálná data a zkušenosti, které tyto obavy vyvracejí. Zaměříme se na skutečnou míru závislostí a na to, co se děje s kriminalitou a počty uživatelů tam, kde došlo k zmírnění drogové politiky.

Statistiky: Jaká je skutečná míra závislostí?

Obraz, který často vyvolává propaganda, je společnost zaplavená závislými při sebemenší dostupnosti drogy. Statistiky však ukazují, že většina uživatelů drog závislosti nepropadne. Závislost je reálné riziko, ale týká se relativně malého procenta lidí, kteří drogu vyzkoušejí. Například epidemiologické výzkumy zjistily, že z těch, co někdy v životě užijí konopí, si kolem 9 % vypěstuje závislost (většinou psychickou lehčí formy). U kokainu je odhad míry závislosti okolo 15–17 %, u heroinu kolem 20–25 %. Pro srovnání – u legálního alkoholu se celoživotní závislost vyvine asi u 10–15 % konzumentů a u nikotinu (cigaret) až u 30 % uživatelů. Znamená to, že legální drogy nejsou méně návykové; naopak například nikotin patří k nejnávykovějším známým látkám vůbec. Přesto společnost funguje, aniž by všichni kuřáci či pijáci byli „nezvladatelní“ – většina lidí svou spotřebu zvládá v mezích. Podobně u ilegálních drog platí, že problematickou závislostí trpí jen část uživatelů. Například tvrdí uživatelé heroinu tvoří zlomek populace (v ČR odhadem kolem 0,1–0,2 % dospělých). V zemích s tolerantnější politikou vůči drogově závislým nepozorujeme vyšší míru závislostí – spíše naopak, lidé se nebojí vyhledat pomoc a závislosti se léčí. Mýtus, že každý, kdo okusí drogu, se stane nepříčetným závislým, je tedy přehnaný. Realita je daleko diferencovanější: většina uživatelů (zvláště u konopí či halucinogenů) jsou rekreační konzumenti, ne závislí pacienti. Prevence a léčba by se pak měla soustředit na tu menšinu, u níž se problém rozvine, místo plošně kriminalizovat všechny.

V bodech

Většina lidí, co vyzkouší drogy, se nestane těžce závislou.
Nízké procento závislých vs. obrovské náklady na „válku proti drogám“.
Porovnání s legálním alkoholem a tabákem: vyšší rizika, ale legální.

Zločinnost po legalizaci

Častým argumentem odpůrců legalizace je, že více dostupné drogy povedou ke kriminalitě – buď proto, že intoxikovaní lidé budou páchat činy, nebo že drogy způsobí společenský rozvrat. Zkušenosti z praxe tuto obavu nepotvrzují. Když se podíváme na státy či země, které přistoupily k dekriminalizaci nebo legalizaci, nevidíme nárůst násilné kriminality – spíše naopak. Například Portugalsko od roku 2001 dekriminalizovalo držení všech drog pro osobní potřebu. Výsledkem nebyl chaos, ale mimo jiné pokles drogové kriminality: počet lidí stíhaných za drogové delikty výrazně ubyl (už nebylo koho stíhat za pouhé držení) a místo toho se prostředky přesunuly k prevenci. V Coloradu a Washingtonu, které v roce 2014 legalizovaly rekreační užívání marihuany, statistiky neukazují žádný výrazný nárůst násilných či majetkových trestných činů oproti trendům v ostatních státech. Co naopak prudce pokleslo, byly zatčení za držení a drobný prodej marihuany (o desítky tisíc případů ročně méně), čímž se ulevilo policii i soudům. Také Uruguay, jež legalizovala konopí celostátně, nečelí po změně zákona explozi zločinnosti – ilegální trh byl z velké části nahrazen legálním a násilí spojené s distribucí marihuany prakticky vymizelo. Samozřejmě samotná legalizace drog nevymýtí veškerý zločin, ale ubere zločineckým strukturám jednu z hlavních příležitostí. Statistické analýzy naznačují, že regulace drog vede k poklesu některých typů kriminality, zejména těch přímo spjatých s černým trhem (obchod, násilné vyřizování účtů). Obavy z hord zdrogovaných násilníků se nenaplňují – většina uživatelů se ani v legalitě nechová násilně, proč také. Naopak společnosti mohou lépe zaměřit policejní zdroje na závažnou kriminalitu, místo honění drobných dealerů (to ostatně potvrdil i pokles zátěže soudů ve zmíněných státech USA). Shrnutí: legalizace nespouští vlnu zločinu, spíše odnímá zločinu jednu z jeho živných půd.

V bodech

Data z amerických států (Colorado, Washington) ukazují, že legalizace marihuany nekoliduje s nárůstem násilí.
Ubývá zatčených za drobné držení, soudy se méně zahlcují.
Černý trh se zmenšuje, klesá aktivita gangů.

Počet uživatelů po legalizaci

Další rozšířený strach: pokud povolíme určitou drogu, dramaticky vzroste počet lidí, kteří ji budou užívat, a zejména mládež se k ní masově vrhne. Skutečnost je umírněnější. Dostupnost drogy je jen jedním z faktorů ovlivňujících míru užívání. Například alkohol je legální, přesto zdaleka ne všichni pijí do němoty – rozhoduje kultura, výchova, osobní preference. Zkušenosti z Nizozemska, kde je prodej konopí v coffeeshopech tolerován už desítky let, ukazují, že míra užívání konopí tam není výrazně vyšší než v okolních zemích. Mezi nizozemskou mládeží dokonce dlouhodobě nebyla prevalence užívání vyšší než evropský průměr – legalita tedy nevedla k explozi zájmu mezi mladými. V Portugalsku po dekriminalizaci také nedošlo k výraznému růstu počtu uživatelů; u některých drog dokonce k mírnému poklesu, zejména mezi teenagery, protože ubyla aura rebelie. V americkém státě Colorado průzkumy mezi středoškoláky po několika letech od legalizace marihuany ukázaly, že její dostupnost i míra vyzkoušení zůstaly na podobné úrovni jako před legalizací – nedošlo k tomu, že by se z každého studenta stal pravidelný kuřák. Co se často změní, je spíše ochota přiznat užívání v anketách a hledat pomoc v případě problémů, protože odpadá strach z trestu. Legální rámec tak může vést k otevřenější konverzaci o drogovém chování. Samozřejmě, určitý nárůst dospělých uživatelů může nastat, protože odpadá právní bariéra – například mírně stoupl počet dospělých, kteří si občas dopřejí konopí v jurisdikcích, kde je legální. Tyto nárůsty však nejsou skokové ani nekontrolované. Podle dat se pohybují v řádu jednotek procent a po počátečním efektu zvědavosti se stabilizují. Ukazuje se, že většina lidí, kteří by drogu chtěli užívat, si k ní cestu najde i při prohibici, takže legalizace spíše přesune uživatele do legálního a bezpečnějšího prostředí, než že by vytvořila mnoho nových konzumentů. Klíčové je zaměřit se na vzdělávání a prevenci – stejně jako u legálních látek.

V bodech

Nejsou důkazy o masivním nárůstu užívání.
V Portugalsku po dekriminalizaci neklesla společnost do chaosu, naopak došlo ke snížení počtu HIV a dalších zdravotních problémů.
U dětí a mladistvých nepozorován dramatický růst konzumace (přetrvává zákaz pro nezletilé).

Závěr

Celkově vzato, empirické zkušenosti vyvracejí katastrofické scénáře. Ani legalizace či dekriminalizace drog neznamená společenský kolaps. Počty závislých se dramaticky nemění, kriminalita se spíše snižuje a počet běžných uživatelů nestoupá do neúnosných mezí. To otevírá prostor pro úvahy, jak by se dal systém přenastavit tak, aby minimalizoval škody a naopak přinesl pozitiva – ekonomická i sociální. Tomu se věnujeme v následující kapitole Jak legalizace mění trh?.

← Zpět na obsah